Uhlířská studánka

Dnes vás zavedu k Uhlířské studánce, kterou jsem objevil při svých toulkách hlubokými lesy chráněné krajinné oblasti Brdy.

Byl krásný den. Venku lehce mrzlo, na obloze zářil kamarád Puňťa a celý svět se v námraze ták krásně lesknul, že by byla škoda jen tak sedět doma. Tento krásný den jsem odolal teplu domova a vyrazil jsem se toulat hlubokými lesy chráněné krajinné oblasti Brdy. Jak asi tušíte, udělal jsem móc dobře.

Tlapkal jsem zpevněnou lesní cestou hlubokým lesem. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké buky. Pod buky bylo tolik spadaného listí, že jsem se mnohokrát neudržel, opustil jsem lesní cestu a už jsem svištěl slalom mezi vysokými stromy a užíval jsem si šustot listí pod tlapkami.

Svištěl jsem spadaným listím do hloubi lesa a za chvíli zase zpátky k člobrdici. Dělal jsem se ségruší psí kusy, užíval jsem si chvíli tady a teď, užíval jsem si krásu místní přírody. Užíval jsem si prochajdu tak, jak to umím jen já, když jsem na stromě přímo před sebou zmerčil směrovku, jak ukazuje na tajemnou lesní cestu, skoro dokonale skrytou ve spadaném listí.

V mžiku bylo po blbnutí. Vrátil jsem se zpátky na cestu a uvedl jsem všechny své smysly do pohotovosti. Vystrčil jsem famfrňák k obloze, nastražil jsem ušadla, zaostřil jsem očadla a už jsem tlapkal kupředu směrem, jakým ukazovala šipka.

Tlapka míjela tlapku. Tlapky mne nesly do mírného kopečka a cesta mi šla krásně od tlapek. Smysly mi dlouho nehlásily nic zvláštního a já jen tlapkal stále kupředu. Tlapkal jsem jen chvilku, když jsem ve spadaném listí po mé pravé tlapce zmerčil spoustu zelených rostlinek. Zmerčil jsem trávu, maliní i ostružiní a mnoho keřů a květinek, které jsem nepoznával. V zeleni merčil jsem popadané stromy porostlé choroši. Vedle stromů merčil jsem kapradí i mech. Jediné, co jsem nezmerčil, bylo místo, na které by mohla ukazovat šipka na stromě. A že by mne z cesty svedla kvůli tomuto místu, to mi vůbec neštymovalo.

Tlapkal jsem proto dále kupředu. Pohodlnou cestu ve spadaném listí vyměnil jsem za cestu zelení. Co chvilku jsem zakopnul o šlahoun z maliní, co chvilku jsem přeskakoval spadlý strom. I přesto jsem neohroženě tlapkal kupředu a nic mne nemohlo zastavit.

Tlapky mne nesly stále kupředu a les kolem mne se neměnil. Očadla, ušadla i famfrňák pomalu ale jistě ubíraly na ostražitosti. Tlapkal jsem lesem, užíval jsem si krásnou prochajdu a už jsem málem zapomněl na tajemnou šipku, když se přímo přede mnou objevil potok. To, co jsem zmerčil za potokem, to mi vyrazilo dech.

Jen pár krůčků za potůčkem rozestoupila se zeleň, kterou jsem dosud tlapkal. Zeleň nahradila pěšinka. Za pěšinkou zmerčil jsem krásnou dřevěnou chaloupku. Chaloupku pro člobrdy malou. Zmerčil jsem chaloupku, která by tak tak ukryla mne.

Jen co jsem chaloupku zmerčil, přeskočil jsem potůček, utlapkal jsem rychlý krok, strčil jsem kebuli do domečku a zmerčil jsem, že ani mne chaloupka neukryje. Zmerčil jsem, že v chaloupce už někdo bydlí.

V chaloupce krásnější než krásné zmerčil žabku. Zmerčil jsem žabku, která si jen tak seděla na kameni a koukala do vodičky. V tu chvíli mi to štěklo. Objevil jsem chaloupku ze všech chaloupek nejkouzelnější. Objevil jsem chaloupku, díky které je v tomto kousku lesa tolik života. Objevil jsem chaloupku plnou vodičky. Objevil jsem Uhlířskou studánku. Objevil jsem studánku s chutnou a osvěžující vodičkou a k tomu kámošku žabku na prameni.

 

Tip na ubytování

 

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.

© 2021 - 2022 Všechna práva vyhrazena.