U obrázku

Kraj: Středočeský 

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6527647N, 13.8559431E

Obrázek na rozcestí U obrázku naleznete zde: https://mapy.cz/s/fojovemuk

Dnes vás zavedu na rozcestí U obrázku, které jsem objevil při svých toulkách chráněnou krajinnou oblastí Brdy.

Byl ponurý zimní den, o kterém by nejeden člobrda prohlásil, že v tento den by ani psa ven nevyhnal. A snad by ani nebyl daleko od pravdy, kdyby se celé mé já nerozhodlo jít se toulat chráněnou krajinnou oblastí Brdy.

Jak moc dobře víte, Brdy mám moc rád. Jsou pohádkové a přívětivé. A to snad za všech okolností a kdykoli. A když štěkám kdykoli, myslím tím opravdu kdykoli. Může zářit Puňťa na obloze, může krásně chumelit. Může mrznout, může být letní parný den nebo může být obloha šedivá a den bez nálady. Takový nevlídný den byl i tehdy, když jsem se toulal Brdy a nevěděl co se sebou.

Jen tak jsem bloumal hlubokými Brdskými lesy. Bylo nepříjemně vlezlo, nikde ani živáčka, natož abych zaslechnul byť jen slabé zapění ptáčka. Obloha byla šedivá, ale neslibovala ani sníh, ani déšť. O tom, že by se vyčasilo, jsem si mohl také nechat jen zdát. Tento ponurý den střídala má tlapku tlapku a já pomalu tlapkal do mírného kopečka hlubokými brdskými lesy.

Tlapkal jsem nádhernou přírodou. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké jehličnany. Po jehličnany merčil jsem koberce borůvčí. V borůvčí merčil jsem tolik pěšinek, že nebylo v mých silách prozkoumat je všechny.

Tlapka střídala tlapku a já si pod fousky poštěkával, co jen mne napadlo jít tento den ven. Větřík vanul a vnášel mi zimu do kožíšku. Vlhkost lesa mi na náladě nepřidala. A já tlapkal s náladou na kočku a kebulí mi lítala myšlenka za myšlenkou.

Dnes už vám neštěknu, jak dlouho jsem tlapkal zahloubán do ponurých myšlenek. Najednou jsem se přistihl, že jsem na kopečku a svištím s větrem o závod a s radostí v kožíšku jednou z mnoha pěšinek v borůvčí neznámo kam. Svištěl jsem kupředu s větrem o závod a s radostí v kožíšku. Užíval jsem si každý krok. Borůvčí mne lechtalo na bříšku a já hledal nové cíle. Nebylo pařezu, u kterého bych se nezastavil. Nebylo pěšinky, kterou bych se nevydal a nehledal stopy místních kámošů. Nebyla chvilka, kdy bych si vzpomněl na špatnou náladu.

Jen co jsem vytlapkal do kopečka, byl jsem ve svém živlu. Opět jsem byl radostný chlupáč, který se o svou radost musí podělit. Už mne nezajímala šedivá obloha. Už mne nezajímalo vlezlé počasí. Čím déle jsem svištěl hlubokým lesem, tím více šťastný jsem byl. Byl jsem šťastný, že mohu svištět lesem. Byl jsem šťastný, že mohu objevovat. Radoval jsem se z přírody, radoval jsem se z borůvčí a kapradí, když mi cestu zkřížil obrovský strom. Kde ten se v cestě vzal, to mi bylo záhadou.

Jen co jsem strom zmerčil, kopnul jsem do vrtule a svištěl jsem kupředu rychleji než rychleji. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost se vrtěl radostí a já svištěl kupředu. Nic mne nemohlo zastavit. Chvilku jsem svištěl a jehličí mi odlétalo od tlapek. Chvilku jsem skákal a než bys pro kostičku dosvištěl, byl jsem u stromu a valil jsem očadla.

Strom, který z dálky vypadal jako že stojí v půli cesty, stál na nevelkém rozcestí. Přímo přede mnou byla Andělská cesta. Po levé tlapce měl jsem cestu Borskou. Mezi mou, Andělskou a Borskou cestou stál mohutný strom, který mne přilákal již z dálky a od kterého jsem nemohl odtrhnout očadla. Proč, to mi kebule nebrala.

Stál jsem na rozcestí a prohlížel si přírodu. Mezi Borskou a Andělskou cestou merčil jsem hluboký les. Mezi mou cestou a cestou Andělskou merčil jsem koberce borůvčí a spoustu kapradí. Mezi cestou Borskou a cestou mou, merčil jsem koberce borůvčí a spoustu pěšinek. A ve vší té kráse, na malém rozcestí stál onen strom. Strom, na kterém jsem nemerčil nic zvláštního.

Když jsem měl v merku rozcestí a stále jsem se nepomohl hnout, začal jsem si prohlížet strom. Prohlížel jsem si ho píď po pídi a stále jsem nic nezmerčil. Mnohokrát jsem kolem stromu protlapkal. Mnohokrát jsem se kolem sebe rozhlédl. Když už jsem nevěděl, co mi strom chce říct a zvedl jsem kebuli k obloze, zmerčil jsem něco, co bych na místě nečekal.

Na mohutném stromě, na malém rozcestí, v pohádkové brdské přírodě, zmerčil jsem malý obrázek. Zmerčil jsem obrázek, který je na místě déle než dlouho. Zmerčil jsem obrázek, který dál jméno celému rozcestí.

Co za obrázek jsem zmerčil, to vám kamarádi neštěknu. Na to si musíte přijít sami. Ale věřte mi, na rozcestí U obrázku obrázek skutečně je. Není nijak velký. Není ani barevný. Ale až jej najdete, pocítíte takový klid a čas se zastaví.

Líbí se vám mé příběhy a mou knihu doma ještě nemáte? Nevadí ;) Kniha je stále v prodeji a zakoupit si jí můžete zde: https://www.bookla.cz/eshop/zbozi/10000422. Kdo by chtěl mou knihu s věnováním, napište mi. 

Tip na ubytování

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.