Studánka Pod Štěrbinou

Tlapkal jsem si po kamínkové cestě přímo za famfrňákem. Nad kebulí mi svítil Puňta, do kroku mi zpívali ptáčci a já si spokojeně vrtěl chvostem. Co chvilku jsem zaběhl na kraj lesa, abych o mrňousek dál opět vyběhl na cestě. Člobrdice šla za mnou a občas vyfotila houbu.

Tlapkalo se mi jedna radost. Les byl hustý, jen občas jsem byl na místě, kde rostly pouze vysoké stromy. Když jsem na takové místo dorazil, zaběhl jsem mezi stromy slalom, prozkoumal stopy místních kámošů a opět se vrátil na cestu.

Ani nevím, jak dlouho jsem tlapkal. Cesta mi utíkala za tlapami a něco ve mne mne hnalo kupředu. Věděl jsem, že musím brzy na něco narazit, ale neměl jsem tušení, co to bude. Očadla si stále prohlížela přírodu kolem mne, ale to něco stále neviděly.

Tlapkal jsem stále hlouběji do lesa. Čím hlouběji v lese jsem byl, tím byl les hustší. Kolem cesty, po které jsem tlapkal, přibývalo mravenišť a tajemných pěšinek. Po pěšinkách jsem se vydávat nemohl. Podle stop na cestě jsem věděl, že tlapkám územím divočáků. Ty jsem z blízka potkat nechtěl. Zato mraveniště, ty jsem si prohlížel. Co mraveniště, to byla parta pilných mravenečků.

Cesta přede mnou se pomalu měnila. Přede mnou jsem uviděl rozcestí. K němu mne stále vedla krásná štěrková cesta, kolem které byl hustý les a občas tráva. U rozcestí se však cesta měnila. Začala být zarostlá trávou. Stromkům rostly větve přes cestu a okolí začalo vypadat zcela přírodně.

To něco, co mne táhlo kupředu, mi sdělilo, že už se blíží můj dnešní cíl. Očadla stále nic neviděla. Ušadla slyšela pouze zpěv ptáků a kroky člobrdice, která mne doprovázela. Bylo na čase poprosit famfrňák, aby mi ukázal cestu dál.

S famfrňákem v pohotovosti, očadly a ušadly na stopkách, jsem kopnul do vrtule. Člobrdici jsem zamával chvostem na pozdrav a tlapkám dovolil zrychlit. Netrvalo dlouho a už jsem vyklusával kupředu.

Jak jsem se blížil na rozcestí, jako magnet mne začalo přitahovat rudé místo mezi stromky. Čím blíže u něj jsem byl, tím znatelnější byla vůně vodičky, kterou famfrňák navětřil. Tlapkám to nedalo a z pohodlného vyklusávání se daly do běhu. Ušadla mi vlála na kebuli a já byl v mžiku na místě.

Sotva jsem stál u cíle, nestačil jsem se divit. Skoro na rozcestí jsem objevil studánku. Krásnou dřevěnou studánku, jejíž červená stříška zářila do dálky. Objevil jsem jednu z mála studánek, co je vidět od cesty.

Studánku Pod Štěrbinou, na rozdíl od jiných brdských studánek, nemůže nikdo minout. Stojí u cesty a září do dálky. Před nikým se neschovává. Když jsem u studánky byl, byla v ní vodička a několik hrnečků vybízejících k napití.

 

Tip na ubytování

 

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.

© 2021 - 2022 Všechna práva vyhrazena.