Rybník Pod Valdekem

 

Kraj: Středočeský 

 

Okres: Beroun

 

GPS souřadnice: 49.7657811N, 13.8985289E

 

Rybník Pod Valdekem naleznete zde: https://mapy.cz/s/gazemagoba

Dnes vás zavedu k rybníku Pod Valdekem, který jsem navštívil v době, kdy byl ještě pokrytý ledem. Což není tak dlouho, je to týden nazpět. Dnes už bude rybník asi bez ledu a bude se připravovat na chvíli, kdy na něm pokvetou lekníny.

Tlapkal jsem hlubokým lesem chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Zříceninu Valdek jsem nechal za chvostem a tlapky mne nesly svižným tempem dál do hlubokých lesů. Ptáčci mi zpívali do kroku, puňťovy paprsky mi vyhřívaly kožíšek a já si tlapkal s kebulí plnou myšlenek.

Nebyly to obyčejné myšlenky, které mne místem provázely. S přicházejícím jarem jsem vzpomínal na nedávnou zimu. Všude byl snížek. Kolik ho bylo tady, nevím. Za snížku jsem se sem vypravit nestihl. Ale podle fotek, co mi člobrdice ukazovala, to byla paráda. Jednou, až opět nasněží, se sem budu muset vypravit. V létě, to už jsem tu byl. Na jaře místo právě zkoumám, a i na podzim už jsem tu byl. Ale za snížku, to mne sem tlapky ještě nezanesly.

Tlapky mne nesly po zpevněné cestě z mírného kopečka. Minul jsem cestu vedoucí k lomu, kam je přísný zákaz vstupu a než jsem se nadál, byl jsem na začátku měkoučké lesní cesty a přede mnou byla závora. Zabočil jsem doprava, obešel jsem závoru a než jsem se nadál, les přede mnou se otevřel a já koukal na rybník.

Jen co jsem rybník zmerčil, tlapky se daly do pohybu a já svištěl s větrem o závod. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost a vrtěl radostí a famfrňák větřil svěží vůni vodičky. Netrvalo dlouho a dosvištěl jsem k rybníku. Rybníku, který byl pokrytý vrstvou ledu. Ne moc silnou na klouzání, ale tak akorát silnou, aby se led lesknul v puňťových paprscích a mne poskytl parádní podívanou.

Přes rybník pokrytý vrstvou ledu jsem merčil les na druhé straně rybníku. Merčil jsem dlouhou hráz z jedné strany osázenou mladými stromky. Merčil jsem cestu, která vedla podél rybníku a já neviděl kam. To se ví, v klidu mne cesta nenechala. Musel jsem se po ní vydat a zjistit, kam cesta vede.

Již rozvážným krokem jsem se vydal kupředu. Famfrňák v pohotovosti mi hlásil, že na místě někdo asi bude. Cítil jsem kouř, který v lese obvykle cítit není. Po boku člobrdice jsem tlapkal kupředu a než jsem se nadál, stál jsem u chaloupky. Dřevěné chaloupky na břehu rybníku s velkým ohništěm, které stále ještě doutnalo. Na člobrdu jsem však nenarazil.

Prohlížel jsem si okolí a tiše jsem si pro sebe štěkal, jakou krásnou chaloupku jsem na břehu rybníku našel. Jak je možné, že jsem chaloupku neobjevil při předchozích návštěvách, na to jsem nepřišel. Přitom tu stojí určitě dlouho. Asi to bude tím, že kdykoli, když jsem tu byl, snažil jsem se v rybníku vykoupat. To se mi ještě nikdy nepodařilo. V rybníku je zákaz koupání a člobrdice mne hlídá, abych zákaz neporušil.

Prohlížel jsem si chaloupku a než jsem se nadál, prohlížel jsem si okolí s chaloupkou za chvostem. Ten výhled, to byla paráda. Lehce zamrzlý rybník, za kterým je les. Poslouchal jsem zurčení vodičky a zpěv ptáčků a užíval si chvíli tady a teď. Kdo ví, kdy se sem opět podívám.

 

Tip na ubytování

 

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.