Mariina studánka

Dnes vás zavedu k Mariině studánce, kterou jsem objevil při svých toulkách hlubokými lesy chráněné krajinné oblasti Brdy, když jsem si protáhl jeden z výletů, o kterém jsem štěkl ve své knize S Tuláčky cestou necestou. O Mariině studánce se tak v knize nedočtete, ale kdo ví, třeba brzy štěknu další knižní novinku, která sice nebude úplně knihou, ale bude plná příběhů, které jsem zažil a bude plná tipů na výlety do krásné přírody.

Byl krásný zimní den. Na obloze dováděli kámoši Mračouni, zimní větřík lehce vanul a já jsem se toulal hlubokými brdskými lesy. Tlapkal jsem po pěšinkách s člobrdicí za chvostem a pod fousky jsem si poštěkával, že tenhle výlet je úplně jiný, než když se toulám po lesních cestách. Vždyť tlapkat po boku člobrdice lesní pěšinkou v hlubokém lese, to se mi jen tak nepoštěstí.

Tlapkal jsem hlubokým lesem po měkoučké pěšince. Co chvilku jsem kopnul do vrtule a prosvištěl se jednou z mnoha pěšinek do hloubi lesa. Co chvilku jsem se z hloubi lesa vracel zpátky k člobrdici, která s úsměvem od ucha k uchu pozorovala mou radost. A že má radost byla velká. Co velká. Má radost byla větší než velká. Má radost byla ták velká, že jsem byl k nezastavení.

Svištěl jsem kupředu a zase zpátky, stopoval jsem lesní kámoše. Mohl jsem svištět, kam jen se mi zachtělo. Svištěl jsem totiž hlubokým lesem ve stínu vysokých stromů a vidět bylo do dálky daleké. Mnohokrát mne tlapky zanesly k houštině, ale s tím jsem si kebuli nelámal. Mohl jsem houštinu obtlapkat a pokračovat dál, do hloubi lesa. Mohl jsem se také vrátit k člobrdici nebo jen tak změnit směr.

Svištěl jsem hlubokým lesem, užíval jsem si chvíli tady a teď. Užíval jsem si množství pěšinek, užíval jsem si vůni lesa, když jsem před sebou, v dálce ne moc daleké, za kobercem z borůvčí a za láznivou lesní cestou zmerčil malou dřevěnou stříšku.

To se ví, v mžiku jsem změnil směr a už jsem svištěl na průzkum. Svištěl jsem kupředu rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost se vrtěl radostí a já svištěl kupředu, s větrem a radostí v kožíšku. Prosvištěl jsem krásným lesem, prosvištěl jsem borůvčím, protlapkal jsem láznivou cestou, jen mi tlapky mlaskaly. S bahýnkem na bříšku jsem v mžiku tlapkal opět kobercem z borůvčí a než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem byl u dřevěné stříšky.

Jak moc dobře tušíte, dotlapkal jsem ke stříšce, která nebyla obyčejnou stříškou. K mému překvapení jsem zjistil, že se nejedná jen o stříšku. Objevil jsem studánku, důkladně schovanou v terénu. Objevil jsem studánku se silným pramenem chutné a osvěžující vodičky. Objevil jsem studánku, která má pramen ták silný, že tvoří potůček. Potůček tak akorát hluboký, abych se v něm mohl vyláznit a smýt ze sebe zbytky bahýnka, které jsem na sebe nanesl na láznivé cestě.

To vám štěknu kamarádi, byl jsem ták móc rád, že jsem objevil studánku s ták silným pramenem. Vím, v této studánce je vodička stále, ale takhle silný pramen jako nyní, v této studánce nepamatuji. Možná je to tím, že studánka má silnou patronku, po které nese i jméno. Studánka se jmenuje Mariina a při důkladném průzkumu můžete objevit i portrét Panny Marie.

Líbí se vám mé příběhy a mou knihu doma ještě nemáte? Nevadí ;) Kniha je stále v prodeji a zakoupit si jí můžete zde: https://www.bookla.cz/eshop/zbozi/10000422. Kdo by chtěl mou knihu s věnováním, napište mi.

 

Tip na ubytování

 

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.

© 2021 - 2022 Všechna práva vyhrazena.