Hradiště

Kraj: Středočeský 

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6648906N, 13.8507939E

Vrchol Hradiště naleznete zde: https://mapy.cz/s/hubesedazo

Dnes vás zavedu na jeden z mých nejoblíbenějších brdských vrcholů. Zavedu vás na vrchol Hradiště, na který jsem se vydal, když jsem se toulal po stopách mé knihy S Tuláčky cestou necestou. A protože se mi výlet na vrchol Hradiště do knihy už nevešel, pohrávám si s myšlenkou, že bych příští rok mohl vyštěknout další tuláckou knihu. Tedy spíše neknihu, která bude plná tipů na výlet a nejen jich. Co vy na to, kamarádi? 

Byl krásný zimní den. Na obloze se proháněli kámoši Mračouni, zimní větřík lehce vanul a mne se toulalo, jedna radost. Toulal jsem se hlubokými brdskými lesy po boku člobrdice, jejíž tváře ošlehané chladným větříkem svítily do dálky.

Den byl jako malovaný pro pořádnou prochajdu. Ani zima ani Mračouni mne nemohli odradit od pořádné toulky. Když už jsem se pro pořádnou toulku odhodlal, vybral jsem si vrchol skrytý před většinou člobrdů. Vybral jsem si vrchol Hradiště. Vrchol, na který se ták rád vracím.

Toulal jsem se hlubokým lesem a cesta mi šla krásně od tlapek. Co chvilku jsem se prosvištěl tajemnou pěšinkou pod vysokými stromy, co chvilku jsem spokojeně tlapkal po boku člobrdice. Toulal jsem se hlubokými brdskými lesy. Tlapky mne nesly po měkoučké lesní cestě, kterou lemoval koberec z borůvčí. V borůvčí jsem občas zmerčil mladý rozčepýřený stromek, občas jsem objevil pařez porostlý choroši.

Toulal jsem se hlubokým lesem, kochal jsem se přírodou. Cesta mi šla krásně od tlapek, když sem po své levé tlapce zmerčil kamenné moře.

Jen co jsem zmerčil kamenné moře, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou, stlapkal jsem z měkoučké lesní cesty a v mžiku jsem svištěl kupředu po sotva znatelné pěšince vedoucí napříč borůvčím.

Svištěl jsem kupředu rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost se vrtěl radostí a celé mé já se hnalo kupředu s větrem o závod a s radostí v kožíšku. Čím déle jsem svištěl ke kamennému moři, tím jsem svištěl rychleji. Čím rychleji jsem svištěl, tím více mne keříčky borůvčí šimraly na bříšku. Čím více mne keříčky borůvčí šimraly na bříšku, tím více se měnil můj svištící styl. Najednou jsem zjistil, že místo svištění kupředu přímo za famfrňákem skotačím na pěšince a pomalu a jistě se blížím ke svému cíli.

Netrvalo dlouho a doskotačil jsem ke kamennému moři. S úsměvem na kebuli a s opatrností v kožíšku vydal jsem se kupředu. Pomalu a opatrně tempem tlapka tlapku mine, tlapkal jsem napříč kamenným mořem do mírného kopečka. Utlapkal jsem jen pár kroků, když kamenné moře skončilo a já stál opět v  lese. Stál jsem na místě, o kterém jsem si myslel, že jej dobře znám. Stál jsem na místě, kam se ták rád vracím a které bylo roky stejné. Ale tentokrát bylo něco jinak.

Co se na místě změnilo, to mi zprvu neštěklo. Pomalu a obezřetně tlapkal jsem proto kupředu. Dotlapkal jsem ke stromu označující vrchol. Strom byl na své místě. Zvedl jsem kebuli k oblakům a zmerčil jsem malou kovovou tabulku. I ta byla na svém místě. Otočil jsem se a nezmerčil jsem velkou kamennou sochu, která tu roky stála a dělala vrchol Hradiště tím, čím byl.

Stál jsem na místě a valil jsem očadla. Vím, kamenná socha nebyla hlavním důvodem, proč vrchol Hradiště zdolat. Ale už k vrcholu neodmyslitelně patřila. Nijak nenarušovala okolní les, nijak nenarušovala přírodu. Navíc byla plná zákoutí, která obývali mí kámoši z hmyzí říše. A nyní, před zimou, je kamenná socha fuč.

Komu kamenná socha vadila, to je mi dodnes záhadou. Byla jediná na svém místě. Byla vysoká skoro jako člobrdice a měla tvar vrcholu. Nejednou jsem u kamenné sochy pózoval, nejednou jsem do kamenné sochy ukrýval malovaný kamínek. Dokonce nejednou jsem v kamenné soše malovaný kamínek objevil. Ale socha je pryč a s ní kouzlo vrcholu. Ale víte co? I přesto, že je socha pryč, budu se na vrchol i nadále vracet. Protože i bez kamenné sochy je vrchol Hradiště jedním z nejvyšším brdských vrcholů. Navíc je vrchol Hradiště jedním z brdských vrcholů, na který nevede žádná zpevněná cesta a ani žádná cesta lesní. Na vrchol Hradiště chodí jen opravdoví tuláci.

Líbí se vám mé příběhy a mou knihu doma ještě nemáte? Nevadí ;) Kniha je stále v prodeji a zakoupit si jí můžete zde: https://www.bookla.cz/eshop/zbozi/10000422. Kdo by chtěl mou knihu s věnováním, napište mi.

Tip na ubytování

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.