Dřevorubecká studánka

Dnes vás zavedu k Dřevorubecké studánce, ke které jsem se vydal při svých toulkách po stopách mé knihy S Tuláčky cestou necestou.

Byl krásný zimní den. Na obloze zářil kamarád Puňťa, větřík jemně vanul a mrzlo tak akorát, aby se mi chtělo vyrazit na pořádnou prochajdu. To se ví, moc daleko se mi v mrazu svištět nechtělo, ale na prochajdu jsem se vydat chtěl. Rozhodl jsem se proto vydat se po stopách mé knihy a zjistit, co se za dobu mé nepřítomnosti změnilo na jednom z míst, o které jsem vám štěknul v knize.

Tlapkal jsem hlubokým lesem ve stínu mladých stromů. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly mladé jehličnany. Zpevněná cesta, po které jsem tlapkal, vedla mezi dvěma mladými lesy. Pod mladými stromky merčil jsem spadané jehličí, koberce mechu a spoustu pěšinek.

Nejednou jsem měl chuť vydat se tajemnou pěšinkou neznámo kam. Les byl však ták hustý, že jsem se držel na cestě. Vždyť na pěšince bych mohl potkat kámoše divočáka, nebo, k mému štěstí, bych mohl vejít kámošovi divočákovi rovnou domů. Tlapkal jsem proto po zpevněné lesní cestě kupředu, přímo za famfrňákem.

Tlapka střídala tlapku a já si jen tak tlapkal a pod fousky jsem si poštěkával, jaký máme krásný den. Tlapkalo se mi, jedna radost. Protlapkal jsem kolem spousty pěšinek, když stromky po mé pravé tlapce povyrostly a já zmerčil pěšinku mne ták dobře známou.

To se ví, neodolal jsem. Jen co jsem mne moc dobře známou pěšinku zmerčil, kopnul jsem do vrtule, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a vyrazil jsem kupředu rychleji než rychle. Moc jsem se těšil, až dorazím na jedno z mých nejoblíbenějších brdských míst.

Svištěl jsem po pěšince rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost se vrtěl radostí a od tlapek mi odlétalo jehličí. Svištěl jsem kupředu po měkoučké pěšince a nic mne nemohlo zastavit. Prosvištěl jsem kolem několika stromů, když mladé stromky nahradily vysoké stromy. V tu chvíli jsem zmerčil místo mne ták dobře známé.

Jen pár kroků přede mnou, za několika málo stromy, po mé pravé tlapce, zmerčil jsem domeček ze všech druhů domečků mi nejmilejší. Zmerčil jsem malý dřevěný domeček, ze kterého vytékal potůček vodičky. Ve vodičce zmerčil jsem spoustu plovoucího mechu. Přesně toho mechu, který se vidí jen málokde.

Dotlapkal jsem k Dřevorubecké studánce. Dotlapkal jsem ke studánce, která kdykoli ji na svých toulkách navštívím, je plná chutné a osvěžující vodičky. Dokonce je plná ták chutné vodičky, že si já odtud člobrdice odnáší. A já se jí nedivím. Takhle chutnou vodičku, tu jen tak někde nenajde.

Líbí se vám mé příběhy a mou knihu doma ještě nemáte? Nevadí ;) Kniha je stále v prodeji a zakoupit si jí můžete zde: https://www.bookla.cz/eshop/zbozi/10000422. Kdo by chtěl mou knihu s věnováním, napište mi.

 

 

Tip na ubytování

 

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.

uvedený obrázek a nadpis.

© 2021 - 2022 Všechna práva vyhrazena.