Dívčí studánka

Dnes vás zavedu k Dívčí studánce, ke které jsem dotlapkal, když jsem se vydal toulat po stopách knihy S Tuláčky cestou necestou.

Byl krásný zimní den. Venku příjemně mrzlo, na obloze zářil kamarád Puňťa a den byl jako malovaný k pořádné prochajdě. Se ségruší a člobrdicí jsem nelenil a hned po snídani jsem vyrazil do mé oblíbené chráněné krajinné oblasti Brdy.

Jen co jsem vyskočil z Toyoťáka, byl jsem k nezastavení. Hopsal jsem na začátku hlubokého lesa na místě mne ták moc dobře známém. Merčil jsem zpevněnou lesní cestu vedoucí mezi vysoké jehličnany, poslouchal jsem potůček tekoucí vedle lesní cesty. Ve chvíli, kdy byla i člobrdice připravená vyrazit, kopnul jsem do vrtule, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a už jsem svištěl kupředu zpevněnou lesní cestou s radostí v kožíšku.

Svištěl jsem hlubokým lesem rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli a žádná pěšinka neunikla mé pozornosti. Nejednou jsem sesvištěl ze zpevněné lesní cesty a svištěl jsem slalom mezi vysokými stromy neznámo kam. Nejednou jsem se vydal po stopách kámošek srnek k blízkému houští, před kterým jsem se otočil a svištěl jsem zpátky na cestu, po které šla člobrdice.

Svištěl jsem lesem s radostí mne vlastní. Když jsem nezkoumal tajemné pěšinky, hrál jsem si se ségruší. Když jsem ségruši nestačil, začal jsem dělat psí kusy s člobrdicí. Mnohokrát jsem se schoval za strom a vyštěknul jsem na člobrdici ve chvíli, kdy procházela kolem mne. Mnohokrát jsem přinesl člobrdici šišku, abych o ní následně svedl nerovný boj se ségruší.

Cesta mi šla ták krásně od tlapek, že než jsem se nadál, ocitnul jsem se na rozcestí mne ták dobře známém. Ocitnul jsem se na rozcestí U Dívčí studánky, kde jsem zmerčil letitou ceduli s poděkováním ženám, které pracovaly v tomto lese a kterým jako velký dík byla věnována Dívčí studánka.

Na rozcestí U Dívčí studánky vydal jsem se doleva. Skočil jsem pár dlouhých skoků a v mžiku jsem byl u malé dřevěné chaloupky ukrývající silný pramen vodičky. V mžiku jsem byl na místě mne ták dobře známém. Byl jsem u krásné studánky schované v hlubokém lese, která má jen jedinou vadu na kráse. Vodička ve studánce je ták žlutá, že nesvádí k napití. A to ani mne, a to už je co štěknout.

Líbí se vám mé příběhy a mou knihu doma ještě nemáte? Nevadí ;) Kniha je stále v prodeji a zakoupit si jí můžete zde: https://www.bookla.cz/eshop/zbozi/10000422. Kdo by chtěl mou knihu s věnováním, napište mi.

 

Tip na ubytování

 

Až se v mých stopách kamarádi vydáte a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím hotel Pod Kokšínem. Hotel se nachází na samotném okraji CHKO Brdy, odkud je to jen co by pro kostičku dosvištěl do pohádkové přírody.

uvedený obrázek a nadpis.

© 2021 - 2022 Všechna práva vyhrazena.